Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Děti a rodiče

"Kýmkoli budeš, nic mě nezklame,

nemám žádné představy o tom, 

jaký bys měl být, či co bys měl dělat.

Netoužím o žádných představách 

o tobě, chci tě pouze poznávat.

Nikdy mě nemůžeš zklamat."

 

Mary Haskll

Slova, která používáme, když mluvíme s dětmi, mají schopnost hojit či ublížit, vytvořit vzdálenost nebo udržet blízkost, umlčet city nebo otevřít srdce, posílit závislost nebo vlastní sílu.

   Nakupovala jsem právě v bio obchodě, když tu jsem uslyšela dětský pláč. Šla jsem po hlase. Na zemi ležela asi čtyřletá holčička, plakala a naříkala. Nikoho jsem poblíž ní neviděla. Prodavačka, dřív než jsem se zeptala, mi oznámila : " Nevím, kde je její matka, ale tenhle chlapec je zřejmě její bratr. " Bylo mu asi devět a stál opodál. Sedla jsem si vedle holčičky na podlahu a snažila se uhodnout, proč pláče.

   Čekáš tu a čekáš a čekáš, až budeš moct odejít ? zeptala jsem se. "Ano", odpověděla. "Chceš jít domů hned ?" "Ano", řekla a vzlykala stále víc. "Trvá to tak dlouho a maminka je tak pomalá", dodala jsem. "Ano", řekla a podívala se na mě velkýma očima plnýma slz. "To je opravdu těžké čekat tak dlouho v otravném obchodě", řekla jsem. "Joo". V tu chvíli k nám přistoupil její bratr a netrpělivě jí řekl : "Tak dělej Lízo, vstávej přece". Obrátila jsem se na něj : "Taky tě otravuje čekat na maminku ?" "Jasně", řekl a dodal : "A hlavně, když jde v televizi úplně nejlepší pořad". "Aha, tak teď zrovna přijdeš přijdeš o nejlepší televizi?" "Ano", řekla Líza a pak mi vyprávěla o pořadu. "To je teda pitomé", uznala jsem. "A kdy ho opakují ?" "Zítra", řekli oba, "jde to každý den", dodal chlapec. "A vy máte strach, že vám uteče jeden díl a nebudete tomu rozumět? " "Ano", řekla Líza a její bratr kývl. Pak Líza vstala a já jsem se představila. Líza mě pevně objala. "Jsem tak ráda, že jsem tě potkala", řekla jsem jí. Klesla mi do rukou a já s ní vstala. Byla už klidná. Její bratr k nám přišel a řekl : "Lízo, určitě pochopíme, jak ten příběh pokračoval." Líza se usmála. A to už přišla jejich matka a děkovala mi za pomoc.

SDÍLEJTE ŽIVOT S DÍTĚTEM, KTERÉ JE HODNÉ A TVŮRČÍ 

NE PROTO, ŽE SE VÁS BOJÍ,

ALE PROTO, ŽE JE TO JEHO VLASTNÍ SVOBODNÁ VŮLE

   Rozhovor, který uklidní, často vůbec nic nezmění. Líza se nedostala včas domů a neviděla svůj oblíbený pořad v televizi. Co se ale změnilo, je, její pocit ze situace a také to, jak strávila zbylý čas v obchodě. Nejobvyklejší způsob hovoru s dítětěm je takový, že popřeme všchno, co dítě říká. Podívejme se, jak by to probíhalo, kdybych "láskyplně a nenásilně", popírala, co říká.

   Zeptala bych se Lízy, která ležela na podlaze a vzlykala : "Proč pláčeš ?" Otázka PROČ dostává dítě do obranného postoje, vlastně tím říkáme, že není důvod k pláči. Dítě si ale vždycky myslí, že je úplně jasné, proč pláče. PROČ také může plačící dítě vycítit jako výčitku : "S tebou něco není v pořádku, dělat takovou scénu kvůli...." Představme si, že Líza odpoví na mou otázku, proč pláče takto : " Chci jít domů." "Mamince to nebude dlouho trvat", mohla bych říct, "chceš se na něco podívat?"

   Na první pohled tato konverzace vypadá nevinně a přesto popírá to, co Líza cítí a rovnou dvakrát. Za prvé, pro Lízu to trvá moc dlouho, než maminka nakoupí. A já tvrzením opaku popírám její pocit netrpělivosti. Za druhé, tím, že jí nabízím rozptýlení, odreagování od problému, vlastně říkám : "Budeme dělat, že nejsi rozčílená a budeme předstírat, že tě to tady baví."  To naprosto popírá její potřebu prožít svou emoci a její touhu hovořit o svém rozčílení a svém přání.

  Když Líza na rozptýlení přistoupí, možná rychle přestane plakat. Její stres ale trvá, její city zůstaly popřené, a tak, jakkoli se odpoutá od situace, nejsou uspokojeny její emocionální potřeby.

  A teď si představme, že Líza nepřistoupí na můj pokus odvést pozornost a ječí ještě víc : "Chci vidět televizi, chci hned domů !" " Určitě to zase někdy půjde,"pokračuji v popírání, "a navíc, moc televize není zdravé pro děti." V této chvíli bych si Lízu znepřátlila, že by chtěla asi utéct.

   Zrušila bych její pocit netrpělivosti, zlikvidovala pocit flustrace, odvedla bych jí od jejích skutečných pocitů a dala jí najevo, že nemá vůbec žádný důvod být naštvaná. Líza by velmi pravděpodobně přestala bojovat za vyjádření svých pocitů a už by se nedožadovala toho, co skutečně chce, protože by mě již nebrala jako člověka na své straně. Popření nikdy nic nevyřeší, jen dítě nutí, aby bránilo svůj pohld na věc.

   Pokud děti cítí, že mohou být bezprostřední, že je úplně v pořádku, pokud cítí to, co cítí a pokud vidí, že nás jejich názor zajímá, často samy naleznou řešení problému a nebo se s realitou smíří.

SDÍLEJTE ŽIVOT S DÍTĚTEM JEHOŽ SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ 

VYPLÝVÁ NIKOLI ZE STRACHU, ALE Z RADOSTI A LÁSKY

   Potvrzení pocitů je výsledek sám o sobě. Uznání a soustředěné naslouchání je způsob, jak se dítě může vyjádřit a zůstat v bezpečí. Je to náš způsob, jak nabídnout lásku a blízkost. Výsledkem  takového potvrzení je, že se dítě cítí v bezpečí, ať cítí, co cítí, a může se plně vyjádřit.

  Nejpravděpodobnější bezprostřední výsledek uznání pocitů je větší křik, záchvat vzteku, či jiná forma vyjádření. V proběhlém příběhu Líza začala ještě více vzlykat, když jsem uznala její pocity, a tak ventilovala své rozčílení. Teprve poté, co se vyplakala a když jsme probraly, co vlastně chce, uklidnila se a byla schopna se se situací vypořádat. Když potvrzení přichází od rodiče a ne od cizí osoby, obvykle dítě pláče ještě déle, protože se spolu s aktuálním problémem zbavuje i minulých stresů. Děti, jejichž pocity a prožitky jsou uznány, obvykle pláčí více a jsou vzeklejší, právě proto, že vaše přijetí jim dává možnost vyjádřit nejhlubší pocity. Když pak ale skončí, nezůstávají v nich žádné zbylé negativní emoce.

  Potvrdíte-li pocity dítěte, nejen že mu tak pomůžete jasněji uchopit vlastní emoce a potřeby, ale také mu lépe porozumíte a oba se pak cítíte hluboce spojeni a posíleni. Mezi vámi a dítětem se vytváří hluboká vazba plná důvěry, kterou si ponese do svých dalších vztahů po celý život. Pokud si věří a nebojí se svých pocitů, získá dítě emocionální stabilitu, díky které se vyrovná s životními výhrami i prohrami.

   Když potvrzujte pocity, nedramatizujte je a nepřidávejte své vlastní emoce. Dělám-li z věcí drama,dítě se do ní víc a víc potápí. Stavíme-li se k siuaci neutrálně, má možnost se vyplakat nebo vyvztekat a pak se na to "drama" samo podívat a třeba se tomu zasmát a nebo alespoň to nechat být.

   Líza a její bratr přijali nakonec realitu s klidem, protože jsem je plně vyslechla, zároveń jsem ale jejich problém nezveličovala. vyhnula jsm se dramatizaci, nehodnotila jsem situaci, nenabízela jsem řešení, které by naznačovalo, že je situace mizerná. Děti se dokáží bleskurychle přenést přes nepříjemnost, pokud ji uznáme s klidem a pokud se mohly plně vyjádřit.

LÁSKA NENÍ ODMĚNA

RODIČOVSTVÍ JE CESTA KE ZRALOSTI A RŮSTU,

POKUD SE ODVÁŽÍME VÍCE SE UČIT A MÉNĚ VYUČOVAT

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.

Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.

Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.

A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,

neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžeme dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,

neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, 

který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však 

učinit je podobné sobě.

Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.

Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná

vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.

Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.

Neboť jak miluje šíp, který letí,

tak miluje také luk, který je pevný.

zpracovala jsem z knihy  -  Vychováváme děti a rosteme s nimi - Naomi Aldortová

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode