Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mir.

Matka Tereza

 

“Když lidi soudíte, nemáte čas je milovat.”

“Snažím se dávat chudým lidem z lásky to, co si bohatí mohou pořídit za peníze. Ne, malomocného bych se nedotkla ani za tisíc liber; ale velmi ráda o něj pečuji z lásky k Bohu.”

“Objevila jsem paradox: když milujete, až to bolí, pak už to není bolest, ale jen víc lásky.”

“Nevím přesně, jaké to bude v nebi, vím však, že až zemřeme a přijde okamžik, kdy nás Bůh bude soudit, NEBUDE se nás ptát: Kolik dobrých věcí jsi v životě udělal?, ale zeptá se: Kolik LÁSKY jsi vložil do toho, co jsi dělal?”

“Když je člověk nechtěný, nemilovaný, zanedbaný, všemi zapomenutý, to je myslím větší hlad, větší chudoba, než když člověk nemá co jíst.”

“Nemyslete si, že aby láska byla pravá, musí být mimořádná. Je zapotřebí, abychom milovali neúnavně.”

"Pokaždé, když se na někoho usměješ, je to úkon lásky, dar tomu člověku, krásná věc."

"Dobré skutky jsou články, které vytvářejí řetěz lásky."

 

 

O SLUŽBĚ BOHU

“Buďte věrní v malých věcech, protože v nich spočívá vaše síla.”

“Každý z nich je Ježíš v převlečení.”

“Jsem malá tužka v ruce píšícího Boha, který posílá milostný dopis tomuto světu.”

“Já se nemodlím za úspěch, já prosím za věrnost.”

“Vím, že Bůh mi nedá nic, co bych nemohla zvládnout. Jen si přeji, aby mi tolik nedůvěřoval.”

“Mnoho lidí si plete naši práci s naším povoláním. Naším povoláním je milovat Ježíše.”

“Nejsladší Pane, dej, ať si vážím důstojnosti svého velikého povolání a tolika odpovědností s ním spojených. Nedovol mi, abych ho někdy znehodnotila svou chladností, nelaskavostí nebo netrpělivostí.”

“Bylo by lépe méně slov; kazatelna není místo k setkávání. Co tedy máte dělat? Vezměte hadr a někomu doma ukliďte. Tím řeknete dost.”

“V tomto životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.”

“Slova, která nedávají světlo Kristovo, zvětšují temnotu.”

“Nespokojme se jenom s dáváním peněz. Peníze nestačí, peníze si lze sehnat, ale oni potřebují vaše srdce, aby je milovalo. A tak všude, kde jdete, rozsévejte svou lásku.”

“Potřebujeme nalézt Boha a jeho nelze nalézt v hluku a neklidu. Bůh je přítel ticha. Podívejte se, jak příroda – stromy, květiny, tráva – roste v tichu; podívejte se na hvězdy, měsíc a slunce, jak se pohybují v tichu... Potřebujeme ticho, abychom se mohli dotknout duší.”

“Na konci svého života nebudeme souzeni podle toho, kolik jsme získali diplomů, kolik jsme vydělali peněz nebo kolik jsme vykonali velikých věcí. Budeme souzeni podle: ‘Byl jsem hladový a dali jste mi najíst. Byl jsem nahý a oblékli jste mě. Byl jsem bez domova a ujali jste se mě.’”  ’”

“Ježíš je můj Bůh. Ježíš je můj Ženich. Ježíš je můj Život. Ježíš je má jediná Láska. Ježíš je mé všechno!”

 

 

Nestačí říci: “Miluji.”

Musíme tuto lásku

vložit do konkrétních skutků.

Musíme milovat,

až to bolí!

(Matka Tereza)

 

 

NEVADÍ

 

Člověk je nerozumný, nelogický a sobecký -

to nevadí, miluj ho.

Když konáš dobro, přičítají to tvému egu -

to nevadí, konej dobro.

Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš jednou,

že máš falešné přátele a pravé nepřátele -

to nevadí, uskutečňuj své cíle.

Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto -

to nevadí, konej dobro.

 

Čestnost a upřímnost tě činí zranitelným -

to nevadí, buď přímý a čestný.

To, co jsi budoval celý rok,

je zničeno během chvíle -

to nevadí, buduj.

Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají -

to nevadí, pomáhej jim.

Dáš světu to nejlepší ze sebe

a odměnou je ti kopanec -

to nevadí, dávej to nejlepší, co v tobě je.

 

(Matka Tereza)

 

 

(27. 8. 1910-5. 9.1997)

"Nejznámější misionářka 20. století"

Matka Tereza, vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu, patrně nejznámější misionářka dvacátého století, zakladatelka řeholního řádu Misionářky milosrdenství, přichází na svět 27. srpna roku 1910 jako nejmladší dcera úspěšného obchodníka v makedonské (tehdy albánské) Skopji, dcera, která se již ve svých dvanácti letech rozhodne, že se stane řeholnicí, řádovou sestrou a kterou již tehdy více než Evropa přitahují země Orientu.

 

Když balkánské války, a poté i první válka světová, změní politickou mapu světa a Skopje se najednou ocitá v Makedonii, rozptýlí se rodina Bojaxhiuvých po světě - Agnes se ocitá v Irsku, kde ve svých osmnácti letech vstupuje do řádu loretánských sester - důvodem je hlavně to, že řád vyvíjí své aktivity hlavně v Indii, v zemi, jež ji mocně přitahuje.

Po krátké přípravě v Dublinu odjíždí pak Agnes ve svých devatenácti letech do vysněné Indie odjíždí - v Dárdžilingu pak skládá slib novicky a přijímá jméno, pod kterým ji později pozná celý svět - Tereza. V Dárdžilingu pak sestra Tereza vyučuje na misionářské dívčí škole zeměpis, a protože je nadprůměrně nadaná a má vynikající organizační schopnosti je jí brzy svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary´s High School v Kalkatě.

V roce 1946, když pocítí, že jí práce ve škole nepřináší již uspokojení, sestra Tereza opustí loretánský klášter a začíná se věnovat nejchudším a umírajícím. O další tři roky později, když je kolem ní soustředěno již mnoho mladých dívek, zakládá Tereza kalkatský řeholní řád nazvaný Misionářky milosrdenství (někdy nazývaný též Misionářky lásky či řád milosrdenství).

Vatikán uzná nový řád, řídící se františkánskými principy 7. října roku 1950 (dnes je Misionářek milosrdenství kolem tří tisíc a pracují ve více než 500 nemocnicích, útulcích pro chudé a umírající atd., ve více než sto zemích světa).

Terezin řád má přísný režim - jeho členky vstávají již ráno o půl páté, následuje ranní modlitba v pět, v šest se pak sestry shromažďují na mši v prosté kapli. Po mši některé snídají, jiné se pouštějí do každodenního rituálu praní sárí. Sestry řádu nevlastní žádný majetek, vedou asketický život bez nejmenšího pohodlí a zábavy.

Nový řád brzy začíná být známý - Tereza začíná zakládat útulky. Prvním je útulek pro umírající, sestry řádu při svých cestách po Kalkatě doslova sbírají po ulicích umírající, aby jim dali možnost zemřít v alespoň trochu důstojných podmínkách, následuje útulek pro sirotky a opuštěné děti, následují nemocnice a školy. Zpočátku neznámá řeholnice dokáže během několika roků vyvinout obrovské úsilí a odvést neobyčejnou organizační práci.

Za tuto a jinou práci je sestra Tereza oceněna - v roce 1979 se stává laureátkou Nobelovy ceny míru.

Sestra (Matka Tereza, jak se jí začne později říkat) toho pak za svůj život udělá opravdu hodně - po rozšíření řádu za hranice Indie, do takřka celého světa, navštěvuje bolavá místa planety, navštíví např. osadu, kam jsou přesídleni lidé, kterým vzala domovy černobylská havárie, je i v obleženém Bejrútu, kde zachraňuje děti ohrožené válkou - nakonec jich v rozvalinách města najde, zmrzačených a nemocných, na šedesát a všechny se jí je podaří evakuovat do bezpečí.

Je to málo nebo hodně - šedesát zachráněných dětí? Matka Tereza na tuto otázku odpovídá: "Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám..."

V roce 1985, při oslavách čtyřicátého výročí založení OSN, má premiéru dokumentární film s prostým názvem "Matka Tereza". Film vzniká pět let, jeho autorky, známé americké dokumentaristky Ann a Janette Petrioovy (slovem dokument doprovází David Attenborough), zachycují ta nejzbídačenější místa naší planety - Etiopii vysílenou hladomorem, Guatemalu po ničivém zemětřesení, otřesné brlohy na okrajích zářivých velkoměst - všude tady se snaží Matka Tereza pomáhat.

Matka Tereza ale nemá jen příznivce a obdivovatele - v roce 1996 je natočen film s provokativním názvem "Matka Tereza: Anděl pekla", v němž je obviňována ze solidarity s diktátorskými režimy, kterým prý dovoluje, aby se za příspěvky na její útulky hřáli v její popularitě. Po filmu pak následuje knižní verze Christophera Hitchense, v níž autor kritizuje nedostatečnou lékařskou péči o nemocné a umírající v domech řádu milosrdenství, údajné snahy Matky Terezy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, její odmítání potratů a antikoncepce a již zmíněné styky s diktátorskými režimy...

Matka Tereza a Česká republika - k tomu lze říci snad jen to málo, že Matka Tereza přijíždí do českých zemí třikrát. Poprvé ještě za socialistického Československa, v roce 1984, kdy ji pozve kardinál Tomášek (viz Tomášek, František), podruhé pak v roce 1990, kdy je v Československu na pozvání prezidenta Václava Havla (viz Havel, Václav). Téhož roku získává v Praze 6, v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku svého řádu. Naposledy pak Matka Tereza navštěvuje Československo (tehdy už Českou a slovenskou federativní republiku) v roce 1992, kdy její sestry zakládají útulek v Bratislavě - Rači.

V roce 1996 se Matka Tereza, těžce nemocná (má voperovaný kardiostimulátor a za sebou několik infarktů myokardu) a unavená stářím, rozhodne předat vedení řádu některé zástupkyň. Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolí za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, bývalou hinduistku, která konvertovala ke katolictví.

5. září roku 1997 pak Matka Tereza umírá - v Indii je ihned vyhlášen státní smutek, vlajky jsou spuštěny na půl žerdi. Tělo zesnulé je pak vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přijdou statisíce lidí.

V sobotu 13. září je Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vynáší z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky na dělovou lafetu, stejnou, která před padesáti lety převážela tělo Mahátmy Ghándhího. Pohřebního úřadu se pak účastní na dvacet tisíc hostů

Zdroj: www.zivotopisyonline.cz

 

 

 

Lidé jsou nerozumní, nelogičtí a soběstřední.

Přesto je miluj.

Jestliže děláš něco dobrého, lidé tě budou napadat, že máš sobecké a postranní motivy.

Přesto dělej dobré věci.

Když máš úspěch, získáš falešné přátele a opravdové nepřátele.

Přesto se snaž uspět.

To dobré, co konáš, bude už zítra zapomenuto.

Přesto dělej dobré věci.

Poctivost a upřímnost tě činí zranitelným.

Přesto usiluj o poctivost a upřímnost.

Co tě stálo léta práce, může být přes noc zničeno.

Přesto pokračuj v usilovné práci.

Lidé často potřebují pomoc, ale když jim pomůžeš, obrátí se proti tobě.

Přesto lidem pomáhej.

Dávej světu to nejlepší, co máš a dostaneš ránu do zubů.

Přesto dávej světu to nejlepší, co máš.

Nakonec uvidíš, že vše bylo vlastně mezi tebou a Bohem a ne mezi tebou a jimi.

 

 

Tato báseň visí v Dětském domově v Indii ve městě Shishu Bhavan u Kalkaty.

Její autorkou je Matka Tereza

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode