Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Světla andělů - Diana Cooper

Diana Cooper je terapeutka, léčitelka a spisovatelka. Díky svým kurzům a terapii už pomohla bezpočtu lidí nalézt životní poslání, naplnit jejich potenciál a posilnit jejich život. Během krizového období svého života prožila hluboký zážitek ze setkání s andělskou bytostí, která ji uvedla na neuvěřitelnou vnitřní pouť Vesmírem. Na základě toho zasvětila svůj život léčení, vyučování a službě lidem s tím, že umožňuje andělům, aby jí podporovali a vedli. Diana Cooper se nyní tímto vnitřním vedením neustále řídí a žije podle toho, v co věří. 

 

Kniha Světla andělů nám dává rady, jak je můžeme zavolat, aby nám v našem životě pomohli a dělali nám společnost. Jsme obklopeni anděly, jediné, co musíme udělat, je pozvednout své vědomí, abychom si jich mohli být vědomi, a komunikovat s nimi, uvítat je ve svých životech a vpustit do našeho srdce radost, světlo a mír vycházející z jejich přítomnosti. 

 

“Věřím na anděly” je název dobře známé písně – ale je tomu skutečně tak ?

V této knize se stkáváme s lidmi, kteří se ve svém životě setkali s anděli. Ano, andělé skutečně existují: Jsou to vysoce vyvinuté bytosti, které mají lehčí a rychlejší vibrace než bytosti lidské, a jsou pro nás normálně neviditelní. Nicméně mnoho andělů si zvolilo, že budou sloužit lidskému rodu, a jsou tu k dispozici, aby nám pomáhali, poskytovali nám podporu, léčili a vedli nás – jediné, co musíme udělat, je požádat je o to ! Existují malí andílci, kteří se starají o drobné denní úkoly, a abnormálně velké bytosti, které dohlížejí nad velkými vesmírnými projekty. Jsou andělé, kteří mohou pomáhat v léčení, a jiní, kteří navštěvují oslavy a rituály.
 

 

Mé setkání s anděly


Myslím, že jsem o andělech nikdy moc nepřemýšlela. A protože jsem se narodila v rodině, kde náboženství bylo tématem, o kterém se nemluvilo, a zbožní lidé byli považováni za mírně podezřelé, ani se není čemu divit.

Můj otec byl vědec, ze kterého se stal obchodník, a matka byla zdravotní sestra. Byli to velmi přízemní, logicky myslící lidé, kteří odmítali jako naprostý nesmysl cokoli, co mělo nádech okultismu, spiritualismu nebo mělo něco společného s náboženstvím.

Jako dítěti mi bylo neustále vtloukáno do hlavy, že ve společnosti je zcela nepřístojné hovořit o třech zakázaných tématech — o penězích, o politice a o náboženství ! Andělé tak pro mě zcela jasně spadali do té poslední kategorie.

Dovedete si jistě představit, jak bylo pro mě a pro mého bratra Nigela šokující, když nám jednoho dne matka oznámila, že nás hodlá vzít do kostela ! To mi bylo třináct let. Kam až sahá moje paměť, nikdy předtím jsem v žádném kostele nebyla. Maminka prohlásila, že naše náboženské vzdělání bylo totálně zanedbáno, a že se chystá to napravit. Byli jsme s Nigelem oba naprosto zděšeni. Matka se oblékla do svých nejlepších šatů a doslova nás tam dotáhla. Cestou tam jsme se tvářili značně trucovitě, zpátky jsme se vrátili s tím samým výrazem na tváři a celý experiment se už nikdy neopakoval. Na tento zážitek si moc nevzpomínám, vybavuje se mi jenom pocit zmatenosti a zlosti. Zdálo se, že se náhle změnila všechna životní pravidla.

Svůj první a po mnoho let jediný parapsychologický zážitek jsem prožila ve svých sedmnácti letech. Byl to zážitek, o kterém jsem samozřejmě nemohla vůbec s nikým mluvit. Můj přítel, který byl v ročníku nade mnou, odešel na třídní mejdan. Šla tam i jeho bývalá přítelkyně. Já jsem zůstala doma a maminka mi myla v kuchyni hlavu, jak se to tenkrát dělávalo, a přitom jsme si spolu povídaly. Najednou jsem se v tom samém okamžiku ocitla v místnosti, kde probíhal mejdan, a mohla jsem pozorovat vše, co se tam dělo. Viděla jsem svého přítele, jak se líbá se svojí bývalou přítelkyní, která mu seděla na klíně. Byla jsem naprosto zdrcená. Nikdy jsem ani na vteřinu o svém zážitku nezapochybovala. Co se mne týče, byla jsem prostě tam. Viděla jsem všechny, kdo v té místnosti byli, a všechno, co se tam dělo.

Další den, když pro mě můj přítel přišel, přivítala jsem ho slovy: „Jak jsi jenom mohl !“ A co je ještě podivnější, nikdy se mě nezeptal, jak, nebo co vlastně vím. Oba jsme prostě věděli, že to vím.

Život šel nezadržitelně dál se všemi svými úspěchy i prohrami. Vdala jsem se a narodily se mi tři děti. Navzdory všem problémům bylo toto období pro mě velmi šťastné. Po mnoho let jsme bydleli v cizině ve velmi materialistickém prostředí.

Pak přišlo velmi pochmurné období. Mé manželství se ocitlo v troskách. Naše děti byly v té době v internátní škole, a já měla pocit, že se naprosto vypařila moje úloha, kterou jsem ve svém životě zastávala. Když jsme se s manželem vrátili zpět do Londýna, nikoho jsem tam už neznala. Potloukala jsem se sama sem a tam po našem obrovském domě a v hlavě mi stále dokola kroužily chmurné myšlenky. Věděla jsem, že musím pryč, rozvést se a nalézt způsob, jak si vytvořit pro sebe a pro své děti nový domov. Nějak jsem si musela vydělat na živobytí, ale nic jsem neuměla a úroveň mého sebevědomí byla na bodu nula. Byla jsem úplně na dně.

Právě v okamžiku nejhlubšího zoufalství jsem zažila svoji první duchovní zkušenost. Jak už jsem popsala v jiné knize, „nějaká bytost“ mě pozvedla ze stavu, ve kterém jsem uvažovala o sebevraždě, dala mi na srozuměnou, že jsem „učitelka“, a postavila mě do místa, kde začala moje pouť Vesmírem.

Nazvala jsem ji „světelnou bytostí“. Nyní vím, že to byl anděl — nádherný zlatý anděl. Moje mysl byla ale pro svět andělů zcela uzavřena. Bylo to proto, že náleželi k náboženství, a tak jsem ho nemohla nazývat andělem, přestože vypadal jako tradiční anděl z obrázků — i když si nevzpomínám, že by měl jakákoli křídla. Zdálo se, že létá tak, že klouže vzduchem nebo občas prudce vzletí do výše, spíš jako superman.

Po tomto spirituálním zážitku jsem se začala zajímat o duchovní vůdce, učila jsem se rozmlouvat sama se sebou a občas, tím, jak jsem se stávala stále jasnozřivější, jsem je i spatřila. Duchovní vůdcové jsou vyvinutější stvoření duchovního světa, kteří se někdy, ale ne vždy, převtělují do hmotného těla na Zemi. Z pocitu obrovské lásky a soucitu, který k nám cítí, se rozhodli nás dobrovolně vést a pomáhat nám v našem duchovním růstu.
 

 

Andělé nám pomáhají se stále vyvíjet.

Z celého srdce jsem si přála stát se léčitelem a duchovním učitelem. Během dalších dvanácti let se můj život od základů změnil. Vydala jsem se po duchovní cestě, ačkoli to nebyla cesta nábožen­ská. Nyní jsem došla k poznání, že všechna náboženství představují stezku vedoucí k duchovní hoře. Všechna náboženství uznávám, ale k žádnému z nich nepatřím.

Ačkoli jsem čas od času pociťovala, že okolo mě existují andělé, rozmlouvala jsem nejprve a především se svým duchovním vůdcem. Zažívala jsem v těchto letech mnoho duchovních zkušeností.

Jednou jsem se večer v létě koupala ve vaně, vstřebávala jsem do sebe měkké teplo bublinkové vody a rozjímala jsem o své příští seminární hodině „léčení a duchovního růstu“. Prosila jsem o du­chovní radu a ptala jsem se: „Čeho se má ta hodina týkat ?“ Náhle se ozval hlas, nebo spíš přesněji — silná a jasná myšlenka v mé hlavě řekla: „Tvým úkolem je seznámit je s léčebnou silou andělů.“

Naprosto překvapená jsem zvolala: „Ale já nevím vůbec nic o léčebné síle andělů.“

Hlas mi odpověděl: „Ale ano, víš. Jen si toho zatím nejsi vědoma.“

„Ach jo“‘ řekla jsem, „ale to přece nemůžu udělat v první hodině nového semestru. Někteří jsou tam poprvé.“

Odpověď přišla okamžitě: „Kdo vede tvoji hodinu — tvé ego nebo tvé vyšší vedení ?“

Chytila jsem se toho a zeptala jsem se: „Aha, takže to je ten rozdíl mezi léčením s pomocí vůdců, duchovním léčením a léčením s pomocí andělů ?“

Hlas odpověděl: „Andělé vás oba vynesou k Bohu.“ Předpokládala jsem, že slůvko „oba“ znamená léčitele a osobu, která je léčena. Aniž udělal hlas nějakou pauzu, pokračoval: „Potřebuješ skutečně jasnou představu zlatého prostoru, do kterého pak takové anděly pozveš. Udělej to.“

Rozmluva skončila. Zcela ohromená jsem vyskočila z vany a jen tak, zabalená do ručníku, jsem napsala vše, co se odehrálo. Tušila jsem, že jakékoli další informace, které budu potřebovat, mi budou sděleny, ještě než moje hodina začne — a měla jsem pravdu.

 

Co jsou to andělé ?


„Co jsou to přesně andělé ?“ zeptala jsem se.

Můj instruktor ohledně světa andělů mi řekl, že andělé jsou vyšší duchovní bytosti. Řekl, že božská Prasíla (nebo Bůh) ustanovila anděle jako vůdce, ochránce a pomocníky Jeho tvorstva a užívá je jako Své posly.

Lidským bytostem, jejichž duše nejsou tak vysoce vyvinuté, bylo dáno hmotné tělo, aby mohli na Zemi dále duševně růst a rozvíjet se.

Všichni a všechno je tvořeno vibracemi. Čím je taková vibrace těžší, tím je objekt hutnější, a z toho důvodu mohou být židle, stoly a lidské bytosti viděny a pociťovány.

Andělé mají lehčí a rychlejší vibrace, takže většinou nejsou pro lidské bytosti viditelní.

Jsou to oboupohlavní bytosti, které nemají potřebu sexu, neboť jejich ženské a mužské aspekty jsou v naprosté rovnováze. Když dosáhnou lidské bytosti kteréhokoli pohlaví ve svém těle stavu perfektní rovnováhy ženských a mužských energií, přestanou pociťovat sexuální touhu. Této úrovně dosahují pouze velmi vyvinuté lidské bytosti, což vysvětluje skutečnost, proč je pro většinu lidí celibát tak těžký. Ti, kteří o celibát usilují, nejsou ještě připraveni.

V jaké duchovní hierarchii se andělé nacházejí ? Obecně lze říci, že jsou na mnohem vyšší úrovni, než jsme my, ačkoli se stejně jako lidské bytosti liší ve svém duchovním růstu podle dosažené úrovně osvícení.

Lidské bytosti jdou po jiné vývojové cestě než andělé, takže se lidé jen zřídkakdy stávají anděly a naopak.

Můj instruktor ohledně andělů mi řekl, že někteří andělé jsou tady proto, aby lidskému rodu pomáhali a sloužili mu. Psi, kočky a koně lidem často také slouží a stejně i delfíni, nicméně se nacházejí na jiné vlastní a oddělené vývojové cestě.

Lidské bytosti by nikterak neposloužilo, kdyby se na Zemi vrátila jako nějaký pes, a ani by neposloužilo delfínovi v jeho duchovním růstu, aby se z něj stal člověk. Z toho důvodu se andělé, delfíni, lidské bytosti, psi a jiná stvoření pohybují po své vlastní vývojové cestě, a když se střetávají s jinými druhy, dochází také částečně k jejich duchovnímu vývoji.

Předtím, než jsem se s anděly setkala a mluvila s nimi, nevěděla jsem, že existuje velké množství jejich druhů, stejně jako je velké množství lidských ras, přičemž každý se učí a roste na své vlastní duchovní cestě. Existují andělé, kteří se zasvětili léčení, jiní míru a jiní lásce.

Ke každému páru přichází v okamžiku svatebního obřadu anděl. Úkol takového anděla je pomáhat těmto dvěma lidem, aby se od sebe neodloučili. A dokonce i když se manželská dvojice rozejde, je­jich anděl se je stále pokouší spojit dohromady. 

A všichni máme také svého anděla Strážného v okamžiku svého narození, který je nám stále nablízku. Samozřejmě, stejně jako naši duchovní vůdcové, mohou být tito andělé pociťováni jen potud, do jaké míry jim to dovolíme. Velmi často k nám nemohou proniknout přes bouřlivou vibraci našich emocí, aby nás mohli obejmout tak, jak by si to přáli.

Existují i malí andílci, kteří mají na starosti drobné úkoly, a také obrovští andělé s nekonečně velkým množstvím energie, kteří se starají o velké vesmírné projekty.

Anděly najdete samozřejmě v blízkosti kostelů a katedrál. Jsou také přítomni všude tam, kde se lidé shromáždí z důvodů náboženských nebo duchovních. Andělé se hromadí v místech planety, která jsou nabita velkou silou. Jsou to obyčejně místa plná krásy.

Existují také obrovití andělé, kteří mají v opatrování velké hornaté kraje, lesy, hvězdy a slunce. Existují také abnormálně velcí andělé, kteří se nacházejí mimo naši planetu ve vesmíru.

Během let, a dokonce i v primitivních dobách, se umělci vědomě či nevědomě naladili na tyto duchovní sféry a všechny možné druhy andělů zachytili na obrazech, nebo ve formě soch.

Andělé také zpívají. Ne náhodou se říká „chóry andělské“. Mystici a duchovní mistři je v minulých dobách zcela jistě slyšeli a viděli a tuto zkušenost pak sdělili těm, kteří ji byli připraveni vyslechnout. Andělská hudba je nebesky krásná, jsou to zvuky, které nemůže lidské ucho zachytit. Nicméně na nás mají tyto božské zvuky vliv, pozvedají nás, inspirují a léčí. Tyto zvuky se dotýkají každé buňky našeho bytí a mění nás, ať už si toho jsme nebo nejsme vědomi.

Samotná přítomnost andělů mezi námi otevírá bránu našeho vědomí k vyšším .a větším možnostem. A je jich mezi námi v dnešní době více než v kterékoli jiné době v minulosti. Důvodem je to, že planeta Země dosáhla určitého kritického bodu. Vyplenili jsme naši planetu a obklopili ji téměř neproniknutelnou negativitou. Pán tvorstva rozhodl, že to tak dál nemůže pokračovat. Nebylo nám dáno svolení ničit krásnou Zemi. Způsobilo by to nerovnováhu v celém vesmíru.

Takže nyní musí lidské bytosti pozvednout své vědomí na úroveň, kde budou ctít Zemi, přírodu, všechny druhy zvířat a jeden druhého — nebo musí odejít.


Andělé se sem nyní shlukují, 
aby nám všem pomohli zvýšit úroveň našeho vědomí.
 

 

Andělé čekají na to, aby mohli pomoci

Andělé v sobě mají tak obrovskou studnu lásky, že odpovědí hned, jak vyšleme volání vycházející z hloubi naší duše. Mají také obrovský soucit s planetou Zemí, a to je důvod, proč se objevují v takové hojnosti, aby nabídli svoji pomoc v tomto období neklidu, tísně a změny.

Následující dopis jsem obdržela od Patricie O‘Flahertyové, která píše o příhodě, jež se jí stala v období hlubokého a naprostého zoufalství.

Byla noc a já seděla sama. Plakala sem a cítila se strašně osaměle a zoufale, když tu sem „uslyšela“: „Nejsi sama. Jsme tady“, a začala sem si být vedoma toho, že je se mnou v místnosti spousta andělských přátelských sil. Laskavých a milujících, pohybujících se tiše sem a tam, a že jsou všichni kolem mě. Utěšilo mě to a povzbudilo, a od té doby mi bylo jasné, že nikdy nejsme tak sami, jak sami sobě namlouváme.
 

Pokud je naše potřeba dostatečně velká, andělé přijdou, aby nám poskytli útěchu, vedli nás a někdy nám i hmotně pomohli.

V knize The Power of Inner Peace vyprávím historku o svém příteli, kterého tam nazývám Barry. Pracoval neuvěřitelně dlouhé a dlouhé hodiny na tom, aby udržel svůj obchod. Noc co noc jezdil domů autem ve stavu naprostého vyčerpání, kdy byl stěží schopen udržet otevřené oči. Jednou v noci se nevyhnutelné stalo skutkem a on usnul za volantem a to těsně před tím, než dojel k velmi rušné hlavní křižovatce. Když leknutím otevřel oči, byl už v pořádku za křižovatkou a sjížděl dolů silnicí.

Na sedadle vedle něj seděl anděl, který držel volant a navigoval auto. Jakmile se můj přítel probudil, anděl zmizel a zanechal ho ve stavu naprostého zmatku a posvátné úcty.

Jsem přesvědčena o tom, že my všichni jsme neustále ochraňováni svými vlastními anděly strážnými a jinými duchovními pomocníky. Jak jinak bychom se mohli jen za pomoci svých omezených lidských smyslů hnát po dálnicích neskutečnou rychlostí a nesrazit se ?

Většinou jsou pro nás andělé neviditelní, protože jejich vibrace jsou pro lidské oko nepostřehnutelně. Někdy ovšem můžeme pozvednout své vědomí natolik, že je vidíme. Jindy, když jsme ve stavu spánku nebo naprosté relaxace, závoj mezi světy se ztenčí a my jsme schopni je spatřit.

Nejčastěji jejich přítomnost a impuls energie přicházející odnikud, který nám pomáhá, prostě jen pociťujeme. Když jsem psala tuto kapitolu, jeden kamarád mi vyprávěl o své matce, která je velmi opatrná a přízemní osoba. Jednou se snažila ze všech sil zvednout nemožně těžkou skříň. Náhle uslyšela něžný a rychlý šelest vzduchu a cítila, jak je skříň nadzvedávána neviditelnýma rukama. „Věděla“, že to byl anděl.

V Bibli se hovoří o andělech, kteří k lidem přicházejí ve snu, aby jim předali nějaké poselství. Děje se to stále, ale velké množství lidí vidí v těchto „návštěvách“ prostě jen sny — výplod naší fantazie. Jak se nám lidským bytostem asi musí vyšší duchovní světy divit !

Jedna moje přítelkyně měla strašný strach z létání. Když se pokusila svému strachu čelit, dostala v letadle záchvat šílené a ochromující paniky. Po mnoho let jí to zabraňovalo cestovat tak, jak by si byla přála.

Požádali jsme pro ni o duchovní pomoc s tím, že jsme věděli, že pomoc přijde vždy, když se o ní požádá, ať už jí vědomě rozeznáme a přijmeme nebo ne.

Tu noc se jí zdál sen o tom, že je v letadle, které bylo zaplněné obrovským zlatým andělem. Když se probudila, věděla, že jí bylo sděleno, že je pro ni cestování letadlem naprosto bezpečné. Nyní je z ní sebevědomá osoba, která často letadlem cestuje.

Někdy k nám andělé přicházejí během doby, kdy spíme a dokonce nás i léčí. Jedna mladá žena, která se jmenuje Sharon, mi napsala a pověděla o svém uzdravujícím zážitku.

Začalo jí značně bolet pravé koleno, ale nevěděla proč. Šla ke svému lékaři, který ji vyšetřil a dal jí nějaké léky. Večer si lehla, aniž si léky vzala, s tím, že je začne brát až od rána.

Tu noc se jí zdálo, že leží na břiše a že má nohy lehké jako pírko. Prostě se jen tak vznášely. Byly stále spojeny s jejím tělem a byly jen malý kousek nad zemí. Byl to báječný pocit. Pak začaly její nohy masírovat zlaté ruce. To bylo také naprosto úžasné.

Další ráno bylo její koleno o mnoho lepší a během následujících několika dní bolest úplně zmizela. Nikdy nemusela brát své léky.


Až k sobě všichni povoláme anděly, 
aby nám pomohly se vyléčit, 
bude to zcela jiný svět.




 

 

Duchovní zážitek


Lesley přišla na můj kurz „Smysl života“ a podělila se o svůj příběh, o svůj duchovní zážitek, který ji přivedl na cestu hledání pravdy.

Před třemi roky prožila velmi emocionální a traumatický rok plný mnoha osobních ztrát. Protože zažívala jeden šok za druhým, sedla si a pokoušela se přijít na to, jaký má život smysl. Nyní následuje to, co mi napsala, že se jí stalo.

O týden později, v časných ranních hodinách, když jsem ještě spala, probudilo mě velmi jasné „bílé světlo“. Bylo to něco, co jsem ještě nikdy v živote neviděla – bylo to tak jasné, že ozářilo celou moji ložnici. Nebylo to normální světlo. Nikdy sem se s něčím podobným nesetkala !

Nemusela jsem přivírat oči, jako když vás ozáří slunce nebo reflektory auta, Bylo to zářící jasné „čiré bílé“ světlo (ne oslepující, ale „planoucí“) a vyzařovalo nádherný teplý pocit lásky, jako by mi říkalo, abych se nebála. Dívala jsem se upřeně na tuto „světelnou bytost“, která mě naplňovala pocitem, že jsem milována. Zdálo se, že říká: „Ty víš, proč jsem tady – věř ve mně.“

Vzpomínám si, že jsem čekala na nějaké poselství a co se bude dít dál. Pak si vzpomínám, že jsem viděla sebe samu, jak shlížím se stropu na své tělo, ležící v posteli. Bylo to neuvěřitelné. A pak, dřív, než jsem se nadála, jsem byla zpět ve svém těle a přetahovala jsem si peřinu přes hlavu.

Bylo to ohromující. Stále na to myslím, a tak jsem začala číst knihy a zjistila jsem, že jsem viděla „světelnou bytost“ a prožila mimotělní zkušenost.

Kdykoli jsou lidské bytosti navštíveny anděly, říkají, že prožily ohromující pocit lásky a míru. Andělé k nám opravdu přicházejí, aby nám dali nový pocit jistoty a podnět pokračovat v naší cestě.

Často zjišťuji, že když se s lidmi dělím o své duchovní zážitky, reagují na to tím, že se dělí o své. Při jedné příležitosti jsem si jen tak povídala s jedním mladým mužem, který mi řekl, že když se rozešel se svojí přítelkyní, ocitl se ve stavu naprostého zoufalství. Bylo to, jako by bylo celé jeho srdce a jeho duše roztrhány na kusy a on nebyl schopen vidět žádnou budoucnost. Vše, co viděl, byla jen černá tma. Z této temné propasti se nemohl velmi dlouho vymanit.

Pak se díval jednou v noci smutně z okna na strom. Tento strom začal být pomalu světlejší a světlejší, až uviděl jen žhnoucí záři, uprostřed které byla tvář. Měl pocit míru a poprvé měl pocit, že je možné, aby zase žil. Od toho okamžiku začal zase tkát nitky svého života. Byl si jistý, že ta tvář byla tváří jeho strážného anděla.


Andělé vždy šíří mír a lásku.
 

 

Strážní andělé

Náš strážný anděl je s námi po celý život. Přichází k nám v okamžiku našeho narození. Nikdo nejde po své cestě na planetě Zemi sám. Kdybychom jenom věděli, kolik pomoci všude kolem nás v duchovním světě je, necítili bychom se tak zranitelní a osamoceni. Přítomnost této pomoci si začínáme uvědomovat často jen v období krizí.

Mary Millerová mi napsala příběh, který se stal jejímu synovi a který se týká jeho strážného anděla.

Můj příběh o andělech se datuje k roku 1980, kdy můj syn začal řídit auto. Jednou, když se nevrátil domů do půlnoci, jsem se začala strašně bát o jeho bezpečí. Pak mě můj vnitřní hlas začal pobízet, abych poprosila jeho strážného anděla o pomoc. Můj strach byl okamžitě vystřídán tvrdým spánkem.

Příští den u snídaně mi syn vyprávěl o podivném zážitku, který zažil na cestě domů. Asi míli od domova mu klesla hlava a usnul. Pak uslyšel zvláštní hlas, který volal jeho jméno – byl to zcela specifický hlas – „ne tvůj, mami, nebo otcův, ani kohokoli jiného, koho znám. Ale zcela jistě bych ten hlas poznal, kdybych jej znovu uslyšel.
Ani jeden jsme nezapochybovali o tom, že to byl hlas jeho strážného anděla. Není třeba říkat, že od té doby nedám na anděly dopustit. Kéž je taková Boží pomoc stále při nás.

Zbožňuji příběh, o který se se mnou podělila Mary. Tento příběh ukazuje, jak jsme všichni silně navzájem spojeni. Kdyby každá matka, která se strachuje o své dítě, požádala strážného anděla svého dítěte, aby jej chránil — a pak by se uvolnila a důvěřovala by této ochraně, svět by se stal lehčím a bezpečnějším místem.

Většina rodičů si myslí, že se chovají správně, když se o své děti strachují. Ale není to pravda. Strach je těžká, hutná a negativní vibrace. Když ji nasměrujeme silou ke svým milovaným dětem, které jsou na nás psychicky napojeni, vystavujeme své dítě nemoci, nebezpečí a negativním vlivům. Černý, těžký strach a energie starostí může způsobit, že naše dítě onemocní.

Když ke svým dětem vysíláme lásku, léčivé a pozitivní myšlenky, obklopujeme je ochrannou silou plnou radosti. Jestliže k tomu navíc požádáme strážného anděla našeho dítěte, aby jeho či ji ochraňoval, otevře naše milující energie tomuto strážnému andělovi cestu, aby se mohl s dítětem blíže spojit.

Samozřejmě, že to můžeme udělat pro kohokoliv, ať už je to přítel nebo někdo cizí. Láska je energie, která otevírá srdce druhých, a my tuto milující energii směrujeme pomocí svých myšlenek. Když pošleme ryzí paprsky lásky lidem, andělské síly se s nimi mohou spojit a začnou se dít zázraky. A ještě mocnější je, když dáme andělům pokyn, aby pomáhali.

Naslouchejte své intuici a posílejte lásku lidem, kteří se ocitají v nouzi, v nebezpečí, kteří zažívají bolest nebo smutek. Když míjíte nemocnici, požádejte léčebné anděly, aby pomohli těm, co to potřebují. Vaše milující prosba umožní andělům přijít blíže a léčit mnohem efektivněji.

Andělé léčí také zvířata. Pokud víte o nějakém zvířeti, které je v tísni, požádejte anděla, aby mu pomohl. Urychlí to uzdravování takového zvířete.

Když budete přemýšlet o oblasti válečného konfliktu, nezaměřujte svoji pozornost na to špatné, co se tam odehrává. To podporuje temnotu. Místo toho si živě představujte, jak do této oblasti proniká světlo. Požádejte anděla, aby pomohl lidem, kteří tam žijí. Vaše modlitby se tak stanou pro anděly osvětlenou cestou, po které tam mohou vstoupit a pomoci.

Jestliže slyšíme, čteme nebo vidíme špatné zprávy v mediích, můžeme se na chvíli zastavit a poslat do takové oblasti světelnou energii. Pomůže to víc, než si uvědomujeme. Láska a světlo, které posíláme, může zabránit neštěstí, může pomoci ostatním, nebo je může i léčit. Každý z nás hraje na naší planetě nějakou důležitou roli. Můžete si myslet, že vaše troška nemůže nic změnit, ale když se to sečte s energií, kterou vysílají ostatní, vytvoří to obrovskou vlnu světla, která může pomoci učinit mohutné změny, jež léčí lidi a místa.

Zlo, nebo strašné pocity oddělenosti od Prapodstaty, jak já to nazývám, se světla bojí. Posíláním světelných vln do myslí „špatných“ lidí a vůdců, kteří povyšují svoji osobní sílu nad duchovní růst lidí, kterým vládnou, se vymyje potřeba vlády a zneužívání, a je tak umožněno, aby se zase navrátila svoboda.



Když posíláme milující myšlenky ostatním, 
vytváříme tak světelné mosty, 
po kterých mohou kráčet andělé.
 

 

Andělé jsou vždy nablízku

Poté, co se přede mnou andělé zjevili, jsem byla velmi vzrušena myšlenkou na svůj cyklus přednášek o „léčebném a psychotronickém rozvoji“ a doufala jsem, že dokážu udržet svoji vibraci v dostatečně ustáleném stavu tak, aby ke mně mohli přijít blíž.

Můj duchovní vůdce mi řekl, že andělé pracují na zlatém paprsku a samozřejmě i já viděla tyto léčebné anděly jako bělavou zlatou barvu. Měli barvu jako andělská bytost, která ke mně přišla v okamžiku mého zoufalství a která byla asi sedm stop vysoká.

Můj duchovní vůdce mi řekl: „Zlatá je barvou moudrosti a zcela bezpodmínečné lásky. Když léčíš pomocí těchto andělů, je to zlatá energie.

Andělská energie v sobě obsahuje sluneční teplo, a když je ve vaší blízkosti anděl, nikdy nebudete pociťovat chlad.“

K tomu ještě dodal, že andělé jsou nám stále na blízku, a když pracujeme s andělskou energií, identifikujeme se s bytostí, která se právě v takové blízkosti nachází.

Tak jsme během kurzu seděli tiše a představovali si, jak zaplňujeme místnost zlatým světlem, až se nakonec ocitáme v ustáleném zlatém prostoru.

Než hodina začala, bylo mi řečeno, abych každého požádala, aby se svýma rukama dotkl své vlastní aury. Poté jsme byli přichystáni pozvat anděly, aby se naší aury dotkli oni. To nám dá možnost cítit milující energii andělských bytostí, které čekají na to, aby nám všem pomohli.

Takže jsem všechny požádala, aby se snažili ucítit svýma rukama svoji auru a poté ji pohladit. Všichni to můžeme dokázat tak, že postupně přibližujeme své ruce blíž a blíž k svému tělu, dokud neucítíme lehký odpor nebo jemné chvění okraje své aury. Je to praktický způsob, jak vyrovnávat jakékoli díry nebo nerovná místa, které se v naší auře mohou vyskytnout, a být tak více chráněni. Většina lidí to zažívá jako chladivé uklidnění.

Naše aura je naším ochranným elektromagnetickým polem. Je tvořena našimi myšlenkami. Plané myšlenky znamenají, že máme slabou auru, která nás nechrání před činy nebo myšlenkami ostatních. Silné, pozitivní a milující myšlenky zajišťují pevnou ochrannou auru. Negativní myšlenky vytvářejí v našich aurách díry, a když jsme ve stavu šoku, naše aura často zcela mizí a my jsme velmi zranitelní vůči vnějším silám.

Většina z nás už viděla obrázky svatých, guru a posvěcených lidí, kteří mají okolo své hlavy nádhernou zlatou svatozář nebo zlatou auru okolo svých těl. Jsou to barvy jejich ryzích a duchovních myšlenek, jak je spatřili ti, kdož byli schopni aury vidět.

Skoro všichni jsme viděli okolo místnosti, kde se kurz konal, prstenec andělů, kteří byli přitaženi naší výzvou a čekali, až budou moci pomáhat. Každá osoba ve třídě vyzvala nějakého anděla, aby se přiblížil a pohladil její auru. Ukázalo se, že je to zcela odlišné od zklidňování své vlastní aury. Byl to velmi silný pocit a několik lidí propuklo v pláč.

Jedna z účastnic kurzu nám vyprávěla o tom, co se jí stalo. Trpěla ochromující bolestí hlavy, která trvala celý den, a ona si zoufale přála, aby k ní přišel anděl. Myslela si, že by jí mohl od těch strašných bolestí pomoci, ale nikdo se neobjevil. Místo toho si okolo ní pohrával maličký cherubín. Usmíval se a byl plný rozšafného veselí, ale stále jen kroužil sem a tam nad její hlavou.

Stále mu říkala: „Pohlaď moji auru“, ale on se jen usmíval a pohrával si nad její hlavou. Čím se cítila být víc frustrovaná, tím víc se cherubínek usmíval a lehce se nad ní vznášel. Nicméně, když mávl křídly a nakonec zmizel, po bolesti hlavy nezbyla ani stopa !

Na tomto kurzu bylo přítomno několik zkušených léčitelů. Požádala jsem je, aby se oprostili od veškeré předpojatosti, vyprázdnili svoji mysl a položili své ruce na auru osoby, se kterou právě pracovali, a nechali skrze sebe pracovat anděly. Většina z nich byla ohromena. Skutečně cítili, jak jimi protéká mocná síla andělů.

Téměř to samé se děje tehdy, když se otevřeme a staneme se přijímacím kanálem pro spirituální léčení. Čím jsme jako takový přijímací kanál průzračnější, tím námi proudí více božské léčivé energie. Nicméně léčení pomocí andělů vyvolává zcela jiný pocit. Ve skutečnosti se dá říci, že je tento pocit „zlatý“.

Jeden z účastníků mi následně napsal tento dopis.

Když jste nás na vašem léčebním kurzu seznámila s anděly, mohl jsem skutečně cítit velmi jasnou a mocnou energii. Zvlášť nádherný pocit jsem prožíval při tom, když jsem se, spolu s mladou ženou, kterou jsem léčil, odebral pro léčebnou energii s těmito anděly božské Prapodstatě. Od té doby žádám anděly, aby mě navštěvovali každý den. I když je nevidím, vždy pociťuji jejich teplou, milující přítomnost a dokázali, že jsem překonal i velmi těžké časy ! Požádal jsem je, aby přišli, až budu na vašem setkání, a oni opravdu přišli a já cítím, že předvedli skutečně nejzázračnější léčení !

Andělé léčí jasem !
 

 

Andělé a děti

Děti, předtím než se jejich paměť zcela uzavře, díky působení těžké vibrace planety Země, často s duchovním světem komunikují a mohou si opakovaně vybavit své minulé životy. Jedna maminka mi vyprávěla, co jí jednou řekl její tříletý syn: „Víš ty co, mami, je to legrační mít tyhle nohy. Předtím byly hnědé.“

Velké množství dětí, zvláště pak těch, které nemají žádné sourozence, nebo jsou osamělé, si hrají s neviditelnými kamarády. Tito kamarádi, kteří jsou pro dospělé oko neviditelní, jsou pro tyto ma­ličké, kteří mají stále ještě oči vidící duchovní království, naprosto reální a viditelní.

Takové děti jsou též otevřeny tomu, aby viděly skřítky a anděly. U dítěte je pravá polovina mozku pro takové zážitky přirozeně otevřena. Když se naše pravá polovina mozku zcela vyvine, máme silnější intuici, psychiku i představivost. Je to ta strana mozku, která ovládá léčení, možnost být médiem, dále tvůrčí a uměleckou činnost. Nicméně v naší kultuře inklinujeme k logickému myšlení a dokonale oznámkované školní práci s důrazem na soutěživost a úspěch. Když naše děti ve věku pěti let vstoupí do vzdělávacího systému tohoto druhu, jejich přirozená intuice, tvořivost a představivost se nevyhnutelně uzavřou. Většina dětí v období mezi pátým a desátým rokem přestává být v kontaktu s duchovními dětmi, skřítky a anděly.

Až budeme ctít rovnocennost rozvoje pravé a levé poloviny mozku, dojde k transformaci celé naší planety Země. Pak tu budou existovat lidé na vyšší duchovní úrovni, kteří budou mít přístup k mno­hem většímu potenciálu a budou žít na vyšší úrovni uvědomění.

Jeanne Sladeová mi vyprávěla svůj příběh rozkošným zpěvným velšským akcentem. Jako většina Keltů i ona je přirozeným médiem a byla jím, kam až sahá její paměť. Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí a vyrůstala ve starém stavení v samém srdci Walesu. Číslo tohoto domu bylo 33. Každé domovní číslo má svojí vibraci. Řekla mi, že číslo 11 je obzvlášť dobré pro rozvoj intuice, jasnovidnosti a duchovních schopností. Dům s číslem 22 má vibraci bezbřehého potenciálu a život v domě s číslem 33 znamená, že je vše možné !

Jako dítě, které bylo stále zasněné a citlivé na parapsychologické jevy, viděla a hovořila s anděly. Její matka pro to postrádala jakékoli pochopení a často ji posílala do jejího pokoje, kde Jeanne trávila většinu času o samotě. Když hovořila o andělech se svojí babičkou, řekla jí tato stará žena, aby si nevymýšlela ! Když jí říkali, že její realita je smyšlenka, bylo to pro ni značně matoucí. Nicméně stále pociťovala pomoc, kterou jí poskytovala přítomnost jejího strážného anděla.

Když jí potom bylo sedm let, bylo toto tiché a senzitivní dítě zneužito svým učitelem ve škole. Dětským uvažováním si myslela, že to nějakým způsobem musí být její vina. Že se určitě chová nějak špatně, když se jí taková věc stala, a nikomu o tom neřekla. Od té doby svého strážného anděla už neviděla. Vinou traumatu ztráty své nevinnosti a své duchovní podpory potlačila vzpomínky, týkající se zneužití a andělů.

V dospělosti se jí během terapie všechny vzpomínky na zneužití vrátily. Konečně učinila konec svému utrpení a to jedinou možnou cestou — odpustila svému pachateli. V okamžiku odpuštění vykřikla: „Ach, vidím zase svého anděla.“ Uvědomila si, že protože si jako dítě myslela, že se zachovala špatně a že znásilnění byla její vina, získala v sobě pocit, že si svého strážného anděla nezaslouží. Kvůli tomuto přesvědčení už ho pak nemohla vidět.

Jeannina dcera, která se zabývá jasnovidectvím, byla schopna komunikovat s Jeanninou babičkou, která zemřela. Tato babička jí řekla, že seslala Jeanně duchovního vůdce, aby jí pomohl s jejími potlačenými vzpomínkami, protože cítila, že se v jejím dětství velmi provinila.

Ukázalo se, že Jeannina babička byla také médium. Když říkala Jeanně, která byla ještě dítě, aby si o andělech nevymýšlela nesmysly, ve skutečnosti sama anděly viděla.

Pravděpodobně si její babička, když byla ještě na živu, myslela, že když popře existenci andělů, pomůže tak dítěti v tom, aby bylo „normálnější a pro druhé přijatelnější“. Z vyšší perspektivy duchovního světa pochopila, jakou škodu napáchala, a snažila se to napravit.

Nyní, ačkoli Jeanna anděly neviděla, pociťovala a zažívala obrovskou lásku, vycházející z jejich přítomnosti.

Takové příběhy z dětství mi velmi často připomenou pohádku „Císařovy nové šaty“. V tomto příběhu rozhlásili dva podvodníci u dvora, že umí upříst kouzelné šaty. Jestliže je kupující čestný a hoden svého postavení, bude schopen tu nádhernou látku spatřit, ale jestliže je kupující hloupý a nepoctivý, bude pro něj látka neviditelná. Nikdo nechtěl připustit, že ty nákladné šaty nevidí. Sám císař předstíral, že své nové šaty vidí, protože si myslel, že kdyby připustil, že je nevidí, každý by poznal, jak je hloupý a nečestný. Tak vyšel ven do města bez šatů a všichni předstírali, jak jeho nové šaty obdivují, pro případ, že by mohli být považováni za hlupáky a nečestné lidi. Jen dítě vykřiklo: „Císař nemá nic na sobě.“


Dítě ve své nevinnosti vysloví pravdu tam, 
kde většina dospělých ze strachu ze zesměšnění popře, 
že vidí anděla.




 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode