Odcházel jsem do práce
na přednášku
skládal si poznámky do aktovky
když prolétl míč
skrze okno
a sklo se rozlétlo
na miliony ostrých kousků
po celém obývacím pokoji.
V té chvíli
se ve mě začal vzmáhat hněv
vztek že v domě
je jen nepořádek
a kolik bude stát peněz
oprava okna,
pár dní budeme žít
s kartonem nebo překližkou
namísto skla
a myšlenky
jak proboha vůbec
to sklo uklidíme
a byl jsem stále vzteklajší
když bylo jasné
že přijdu na přednášku pozdě.
Uslyšel jsem tvé malé čtyřleté
nožičky běžet po schodech.
Uviděl jsem tvé ručičky
otevírat dveře,
tvé oči se na mě podívaly
se slzami, zvídavě.
A v té chvíli se příběh změnil.
Vzal jsem tě do rukou,
"Nestalo se ti nic,
jen to okno,
dáme ho zasklít,
hlavně že se ti nic nestalo,
to je pro mě jedině důležité.
Je to jen sklo,
ty jsi můj syn.
A já tě miluji.
Pojďme pro koště."
Vytvořeno službou Webnode