Láska k lidstvu

STŘÍPKY ZE SKLÍČKA

PAVEL PAPEŽ

BYL ČLOVĚK, TEN BĚŽEL, 

POŘÁD CHTĚL MÍT VÍC,

CELÝM SVĚTEM PROBĚHL, 

NEMĚL Z TOHO NIC.

BYL ČLOVĚK, TEN LEŽEL,

IGNOROVAL SVĚT, 

 DÍVAL SE JEN KOLEM, 

NAKONEC SE STEJNĚ ZVED

A NEMĚL Z TOHO NIC.

BYL ČLOVĚK, TEN KRÁČEL,

V SRDCI HEJNA HUS,

VLASY SUŠIL, NOHY MÁČEL,

NEPROŠEL SIC COBY BĚŽE,

NEVIDĚL SIC COBY V LEŽE,

ALE ZAŽIL KRÁSNÝCH CHVIL

A NEŽ ZAVŘEL SVOJE DVEŘE

TAM, KDE SVĚTLA SPOŘE ŠEŘE,

MOHL ŘÍCI,

 J  Á    J S E M   Ž I L.

      Pokud chcete opravdu milovat lidstvo, musíte ho milovat takové, jaké nyní je. Kdyby se lidstvo muselo stát dokonalým před tím, než ho dokážete přijmout, nepotřebovalo by vaši lásku, náklonnost a zájem. Avšak v této chvíli, ve svém nedokonalém stavu vědomí, lidstvo vaši lásku potřebuje. Jste Božím stvořením, stejně jako lidstvo. Můžete a musíte lidstvo milovat, protože pokud a dokud si lidstvo neuvědomí svůj nejvyšší Cíl, vaše božská dokonalost nebude úplná. Lidstvo je pouze projevením vašeho universálního srdce.

     Lidi okolo sebe musíte považovat za končetiny svého vlastního těla. Bez nich jste neúplní. Můžete mít pocit, že jsou méně vyvinuté nebo méně důležité, ale každý má svou úlohu. Bůh stvořil pět prstů. Ačkoli jsou některé menší a slabší než jiné, víte, že jen když máte pět prstů, jste dokonalí. Prostředníček je nejdelší. Cítíte-li, že z tohoto důvodu nepotřebujete své kratší prsty, velice se mýlíte. Pokud chcete hrát na klavír nebo psát na stroji, potřebujete všech pět prstů.

     Své okolí můžete milovat pouze tehdy, když cítíte nezbytnost zdokonalení světa a přeměny světa. Jestliže zůstanete jako jednotlivci oddělení, bude dokonalost, které dosáhnete velmi omezená. Neomezená dokonalost zasvitne pouze tehdy, když budeme milovat lidstvo jako celek. Pouze tehdy, když přijmeme lidstvo jako součást svého vlastního života a pomůžeme jeho zdokonalení svým vlastním osvícením, můžeme sami sebe naplnit.

  Křídla radosti

BUĎ UNIVERZÁLNÍ VE SVÉ LÁSCE.

UVIDÍŠ VESMÍR JAKO OBRAZ SVÉ VLASTNÍ BYTOSTI.

ZEMĚ

Kdyby

země měla v průměru jen metr

či dva a vznášela se pár centimetrů někde

nad polem, lidé ze všech stran by se k ní seběhli

a  žasli  by  nad  ní.  Ti  lidé  by  chodili  okolo,  žasli  by

nad jejími loužemi a loužičkami a vodou proudící mezi nimi.

Žasli  by  nad  boulemi  a  dírami  v  jejím  povrchu,  obdivovali

by   tenoučkou  vrstvu  plynu,  která  ji  obklopuje  s  vodou  v  ní

rozptýlenou.  Obdivovali  by  všechny   živočichy  pohybující  se  po

povrchu  tohoto  míče,  divili  by  se  stvořeníčkům  ve  vodě.  Lidé

by  ji pokládali  za něco  drahocenného, protože  by  byla  jediná

a  chránili  by  ji,  aby   jí  nikdo  neublížil.  Ta  kulička   by   byla

největším   divem  světa  a  lidé   by   přicházeli  hledět   na ni,

nechat se léčit, nabýt  vědomostí,  poznat krásu a  divit se,

jaká  může  být.  Lidé  by ji milovali,  bránili by ji vlastními

těly,  protože  by jim  nějak  bylo jasné, že jejich životy

životy a smysl jejich konání by bez ní neznamenaly

vůbec nic. Kdyby země měla v průměru

 jen metr či dva a vznášela se

pár centimetrů někde

nad polem .... 

Převzato - Moudra

Úvaha o tom, jak málo si vážíme toho, co je obyčejné a co všichni vnímáme jako samozřejmost...

(Nalezeno v archivu.)

ŽIVOT LÁSKY

     Život není ničím jiným, než rozšiřováním lásky. Božskou lásku můžeme pěstovat tím, že vejdeme do Zdroje. Zdrojem je Bůh, který je veškerou Láskou. Musíme se snažit milovat celé lidstvo s vnitřním uvědoměním, vědomím a přesvědčením, že uvnitř každého jednotlivce je živoucí přítomnost Boha.

     Svou schopnost přijímat lásku, můžeme zvětšit tak, že budete dávat lásku druhým. Čím více dáváte, tím více přijímáte. Seberozšíření je rozšířením Boha. Rozšiřujte svou vlastní skutečnost uvnitř Boží univerzální skutečnosti.

     Můžete mít větší schopnost vnímat božskou lásku, pokud dokážete každý den cítit, že vaším zdrojem je veškerá Láska a že jste na zemi proto, abyste v myšlenkách i činech neustále nabízeli lásku, kterou již máte. V každé chvíli máte spoustu myšlenek a pomocí každé z nich můžete nabízet lásku. A pokaždé, když něco uděláte, můžete cítit, že tento čin není ničím jiným, než vyjádřením lásky. Jestliže ve chvíli, kdy na něco myslíte a něco děláte, dokážete cítit, že nabízíte lásku lidstvu, okolnímu světu, budete schopni přijímat více univerzální Lásky.

     Láska je přeměňující silou v naší lidské přirozenosti. Láska přeměňuje náš život naprosté spoutanosti v život nejmocnější svobody. Láska pláče po životě. Láska bojuje za život. A láska nakonec vrůstá v Život Věčný.

VOLÁNÍ MATKY ZEMĚ

Božena Javůrková

Volám vás, děti mé, slyšte můj hlas!

Chci jedno jediné, ochránit vás.

Slyšte mé zoufalé volání,

Snažně vás prosím,

Z vašeho slepého konání,

Sama se dusím.


Unést již nemohu tíhu

Všech vašich vin,

Které mě halí v kouřový dým.


Zastavte násilí na sobě páchané,

I na mě samé,

Než ze mne se mrtvá planeta stane!


Odhoďte sobecké touhy,

Co nejvíc vlastnit, co nejvíc mít!

Kde já, zoufalá matka,

Pro tolik dětí, mám bohatství vzít?


Jsem jedna jediná, jediná Zem,

Nemohu poskytnou bohatství všem!


Mám pro vás, pro všechny,

Svých darů hojnost,

S podmínkou jedinou,

Kterou je skromnost.


Já mohu rájem,

Ale i peklem se stát,

Když nebudete o mne,

Matku svou dbát!


Nechte mne dýchat, nechte mne žít,

Ať srdce mé může radostně bít!

Ať bezpečným korábem mohu se stát,

Ať nikdo se nouze nemusí bát.


Slyšte mé volání, dokud je čas!

Já, vaše matka, já prosím vás!

Zanechte zbrojení,


Válek a krutostí,

A žijte v míru,

Lásce a přátelství.

Zanechte klanění zlatému teleti,

A místo na Zemi,

Nežijte v podsvětí!


Děti mé drahé,

Nahé se rodíte a nahé zemřete,

Do hrobu s sebou nic nevezmete.


Jak marný je váš spěch a shon,

Když přeruší ho náhlý skon,

Když nepoznáte blaženost

Z prostičkého žití,

Když nehledáte důvod

A smysl svého bytí.


Vaše štěstí, děti mé,

Mi na srdci leží,

Beze mne ho však

Naleznete stěží.


Já také chci radostně žít,

Netoužím mrtvou planetou být!


Teď srdce mé tíseň

A obava svírá,

Z budoucnosti nejisté,

V níž lidem chybí víra.


Vzdáleni od Boha

Nenajdete štěstí.

Jen On jediný,

Vás žitím může vésti!


Řiďte se řádem,

Který Bůh vám dal,

Aby celý život váš,

Se spokojeným stal!


Milujte se navzájem,

Přejte druhým štěstí,

A nežijte na dluh,

Svých budoucích žití!


Sláva, moc a peníze,

Vám oči zaslepují,

I ti nejbohatší,

Se více neradují.


Povýšený rozum,

Vám velmi špatně radí,

Řiďte se víc srdcem,

Které nezavádí.

Vy sami to budete,

V příštím žití svém,

Kdo potřebovat bude,

Svoji matku – Zem!


Až života běh ukončíte,

Zas znova se narodíte!


Zachovejte matku svou,

Pro věky budoucí,

Já vás budu hýčkat,

Láskou horoucí.


Vaše matka jediná jsem,

Jen jedna jediná, jsem vaše Zem!


Miluji vás děti mé,

Miluji vás vroucně.

Však i já tužím po lásce,

Po vaší lásce k matce své,

A to velmi mocně.


Jsem korálem modrým,

Jenž vesmírem krouží,

Jsem jasnou hvězdou nebe,

Co po lásce touží


Všechny zvony světa,

Zvoňte na poplach!

Zachraňte svou matku,

Ať nezvítězí strach!!!