Žít své božství není bezchybné, není perfektní, hladké a ne vždy zářivé.
Žít své božství znamená pravdu, intimitu, spojení, vizi, odvahu, důvěru, ryzost, hloubku, ukázání se, padnutí na kolena, sepjetí rukou a říkání děkuji, dýchání, upřímnost, přijetí, milost, nesouzení, sbírání moudrostí svého srdce a rovzpomenutí se, kdo jste.
S tímto všichni rezonujeme. Toto toužíme vidět, cítit, slyšet a vědět.
Všichni chceme být viděni pro to, kým jsme.
Všichni chceme být slyšeni.
Možnost jak toho pro sebe dosáhnout je odevzdat se v pokoře a ctnosti Vesmíru.
Vesmír to uvidí, uslyší, ucítí a podpoří.
Potom se začnou odehrávat ryzí, šťavnaté a vzrušující věci a vy si uvědomíte, že váš život zde má mnohem větší účel, než jen působit dojmem, že “máte všechno pod kontrolou“.
Vesmír nezajímají dokonalé, bohaté nebo egocentrické záležitosti.
Vesmír zajímá VAŠE DUŠE - co s ní děláte, jestli jí ignorujete nebo dokonce zneužíváte a jak moc ji používáte ke službě a přispíváte k růstu Celku.